usmrkano …
duben 18, 2008
rano nerano, vecer vetrem fouka hlas “ze ty, zas, ja vsak, nahlas!” probudivsi se ospalkove zbytky noci prozite prstem levym z oka vyklepava. bujare veseli z vesela neveselo hned. rano moudrejsi vecera byvava zvykem dobrym, v tento moment nevhodnym. rka “to jsme valasi…” a “milostiv nam boze…” krizujic pres prsa a citujic torzo nenalezeneho jsoucna, vsak, jitrem, ranni kavou, se sedlinou obdivuje svet …
jenze, tak to nebylo. byti bytim, jasnym paralelismem … nicotnou predstavou, jednou za sest vterin priskakujicim a nakladajicim (vypujceno odjinud). nepochopen. odsouzen. ukvapen. zatracen. stale se snazic pochopit. zminenou nicotu a nenalezenou . . . . . ANO, neni mu souzeno …
