gone, baby, gone

co to sakra? aha film …

nu, rozhodne to neni prvni shlednuty film od posledniho vyplachu zde. rozhodne to neni zcela vsude, vsemi propagovany film. ac s nominaci na oscara za vedlejsi roli (jak to tak uz vypada, tak za zenskou) jsem nikde a nikda nevidel klasickou hura propagacni masaz pripadnych konzumentu holywoodske produkce. jakto? vi buh, mozna, snad, a nebo je to tim, ze tyhlety informaci proudy uz mam par mesicu u prd… me nezajimaji.

film pod produkci bena afflecka (sakra, ja to sladouska nemam moc rad), v hlavni roli casey affleck (ofc bracha bena, lec neni tak sladky … sice misty predvadi zajimave herecke umeni, ale bavil mne …), dalsi znamou figurkou budiz morgan freeman (mozna by se hodilo, … jsem klasik a hlavne po ranu) a par dalsich, znamych i neznamych.

pribeh je to zvlastni. po shlednuti cca 30-45minut, se film, naoko tvari, ze je s dechem u konce. priznavam, pristihl jsem se, jak si v duchu rikam “jakto? vzdyt to nemuze byt konec, dyt je to o nicem…?!”. a neni. neni s dechem u konce. zacina se rozehravat “hra”, ktere verite, s kterou se ztotoznite. finalni part casey-ho je zvlastni, jako filmovy odkaz sam, tedy alespon ten odkaz, ktery jsem si ja osobne ve filmu nasel …

nemam ve zvyku vypravet dej, pribeh a ciny tech, kteri hraji, ci se hrat ve filmu snazi a ani zde neudelam vyjimku. jiste je vsak jedno, opet, po hooodne dlouhe dobe jsem mel z tohoto filmu krasny a prijemny pocit. dlouho se mi nestalo, ze bych usinal a premital se cely film kol dokola a premyslel, proc … proc je realita takova a proc se producenti, reziseri a scenaristi snazi tuto neprilis vzdalenou realitu predstavit divakovi tak, jak cini …

motto: kdyz nemas co rict, nerikej nic ..

zrejme proto mam zase neodvratny pocit, “znovu” zacit “fotit” … ale jak uz to tak byva, 2x mer a 1x rez … bohuzel/bohudik, ja vetsinou merim, takze se k rezani zase asi nedostanu =)

usmrkano …

rano nerano, vecer vetrem fouka hlas “ze ty, zas, ja vsak, nahlas!” probudivsi se ospalkove zbytky noci prozite prstem levym z oka vyklepava. bujare veseli z vesela neveselo hned. rano moudrejsi vecera byvava zvykem dobrym, v tento moment nevhodnym. rka “to jsme valasi…” a “milostiv nam boze…” krizujic pres prsa a citujic torzo nenalezeneho jsoucna, vsak, jitrem, ranni kavou, se sedlinou obdivuje svet …

jenze, tak to nebylo. byti bytim, jasnym paralelismem … nicotnou predstavou, jednou za sest vterin priskakujicim a nakladajicim (vypujceno odjinud). nepochopen. odsouzen. ukvapen. zatracen. stale se snazic pochopit. zminenou nicotu a nenalezenou . . . . . ANO, neni mu souzeno …

jen tak, proste chci …

… zase normalne fungovat. rozkaz znel jasne, cvicit, spat, pracovat, chlastat … treba to “ostatni” prijde samo. kdo vi, at napovi, protoze ja to nevim a i kdybych to vedel, vedet bych nechtel.

moje “menopauza” se snad doufam blizi ke zdarnemu konci, stejne jako roste strom, stavi se domy a plodi se synove …