no more fcking feeling ok?

proste nechci, nemuzu, nejde to.

DIKY a nazdar, …

… treba to zabere, me

no neasi

vstan, udelej kafe, zapal cigo, uzij sprchu, najdi naky hadry a ty vyzehli, koukni na pocasi, nasledne z okna. chce se ti tam? mas to tak kazdej den? nooo … vetsinou ano.

premyslet rano o tom co by, by a aby mohlo byt je mimo koncept reality. takze proc? sedivy pohled a mlha vznasejici se prede i za mnou? je treba ji vnimat? nik … nik … nikoliv, je treba jit. bariery nejsou uroboros, vse ma svuj konec a vse ma svuj zacatek, ale … caru nehledej, rovnou caru nehledej, rovna cara je nudna a co je nudne neni zabavne a co neni zabavne to neuzijes …

tak do toho, tak proto! no neasi!

bla bla bla bla, radsi nekam nez nikam

spousta casu, spousta casu. ubehlo. opoustet veci zle, za veci dobre. je cestou samu sebe tvorici.

kracet po zdi muze skoncit urazem, kracet po skle, muze skoncit … skoncit. nechci koncit, chci zacinat, zacit. spravne, smysluplne, bez uvah, co kdyby a aby, ale prave ted. v tento moment, v tento cas, nikdy jindy. jenze, to nejde. kazda minuta ubijejici mne sameho mne boda a reze svym ostrym a misty tupym ostrim. nic prijemneho to veru neni.

prsty sem a prsty nazpet, mnoukajici kotatko iritujici pravidelnosti presvedcuje vsechny o svem byti, ac majitele nevi a netusi …. game over

into the wild – Happiness is only real when shared.

mel bych spat. to, ze mne prijemne potesil film juno, tomu se nedivim, ale ze mne dostal film into the wild do nepopsatelneho stavu … tomu vlastne take ne.

skvela hudba, dve nominace na oskara, vyborna hlavni, ale i vedlejsi ci epizodni role, krasny pribeh zalozen na skutecne udalosti. jednomu se az nechce verit.

reflexe sveta a vzpoura proti „pravidlum“ sice konci tragicky, ne vsak tak, jak by si mohl nekdo predstavovat.

davam 1+++ a zarazuju do „must see“ filmu, tohle je vazne lahudka!

zase ta socka …

… „cestovani“ prazskou hromadnou dopravou ma stale ty same moznosti „seberealizace“ jedincu. opet. zima uz je snad nenavratne pryc, ac stale dokazuje, ze ne na dlouho a týnejdžři zase museji vsem dokazovat jak moc jsou zkoureny. particka peti nonsense deticek kolem patnacti let poletujici po vagonu metra s vyrazivem „hej kamo, ja jsem fakt moc“. mezi nimi zmalovana holcicka vzhledem potrebujic jeste kojnou, vykrikujic „hej kamo, uz se tesim do crossu, ale ja jsem fakt moc“, mne nastesti nechavala chladnym, ackoliv …

jakysi panak, ne nepodobny „oblibenemu“ radovi hulanu ukazujic na odiv celemu osazenstvu autobusu svuj novy iphone (to by rada samozrejme jako zaryty anti-applista nemohl) byla jen dalsi podivanou …

… nanestesti zazitky tohoto typu jsou jen docasne a proto … je cas jit vyprat trenky xP

gone, baby, gone

co to sakra? aha film …

nu, rozhodne to neni prvni shlednuty film od posledniho vyplachu zde. rozhodne to neni zcela vsude, vsemi propagovany film. ac s nominaci na oscara za vedlejsi roli (jak to tak uz vypada, tak za zenskou) jsem nikde a nikda nevidel klasickou hura propagacni masaz pripadnych konzumentu holywoodske produkce. jakto? vi buh, mozna, snad, a nebo je to tim, ze tyhlety informaci proudy uz mam par mesicu u prd… me nezajimaji.

film pod produkci bena afflecka (sakra, ja to sladouska nemam moc rad), v hlavni roli casey affleck (ofc bracha bena, lec neni tak sladky … sice misty predvadi zajimave herecke umeni, ale bavil mne …), dalsi znamou figurkou budiz morgan freeman (mozna by se hodilo, … jsem klasik a hlavne po ranu) a par dalsich, znamych i neznamych.

pribeh je to zvlastni. po shlednuti cca 30-45minut, se film, naoko tvari, ze je s dechem u konce. priznavam, pristihl jsem se, jak si v duchu rikam „jakto? vzdyt to nemuze byt konec, dyt je to o nicem…?!“. a neni. neni s dechem u konce. zacina se rozehravat „hra“, ktere verite, s kterou se ztotoznite. finalni part casey-ho je zvlastni, jako filmovy odkaz sam, tedy alespon ten odkaz, ktery jsem si ja osobne ve filmu nasel …

nemam ve zvyku vypravet dej, pribeh a ciny tech, kteri hraji, ci se hrat ve filmu snazi a ani zde neudelam vyjimku. jiste je vsak jedno, opet, po hooodne dlouhe dobe jsem mel z tohoto filmu krasny a prijemny pocit. dlouho se mi nestalo, ze bych usinal a premital se cely film kol dokola a premyslel, proc … proc je realita takova a proc se producenti, reziseri a scenaristi snazi tuto neprilis vzdalenou realitu predstavit divakovi tak, jak cini …

motto: kdyz nemas co rict, nerikej nic ..

zrejme proto mam zase neodvratny pocit, „znovu“ zacit „fotit“ … ale jak uz to tak byva, 2x mer a 1x rez … bohuzel/bohudik, ja vetsinou merim, takze se k rezani zase asi nedostanu =)

usmrkano …

rano nerano, vecer vetrem fouka hlas „ze ty, zas, ja vsak, nahlas!“ probudivsi se ospalkove zbytky noci prozite prstem levym z oka vyklepava. bujare veseli z vesela neveselo hned. rano moudrejsi vecera byvava zvykem dobrym, v tento moment nevhodnym. rka „to jsme valasi…“ a „milostiv nam boze…“ krizujic pres prsa a citujic torzo nenalezeneho jsoucna, vsak, jitrem, ranni kavou, se sedlinou obdivuje svet …

jenze, tak to nebylo. byti bytim, jasnym paralelismem … nicotnou predstavou, jednou za sest vterin priskakujicim a nakladajicim (vypujceno odjinud). nepochopen. odsouzen. ukvapen. zatracen. stale se snazic pochopit. zminenou nicotu a nenalezenou . . . . . ANO, neni mu souzeno …

jen tak, proste chci …

… zase normalne fungovat. rozkaz znel jasne, cvicit, spat, pracovat, chlastat … treba to „ostatni“ prijde samo. kdo vi, at napovi, protoze ja to nevim a i kdybych to vedel, vedet bych nechtel.

moje „menopauza“ se snad doufam blizi ke zdarnemu konci, stejne jako roste strom, stavi se domy a plodi se synove …

pid? ne dik, pujdu pesky.

kdybych to do prace z domu stihal stejne rychle jako metrem, byla by ma volba jasna. po dnesnim vypruzenym ranu jsem si zase udelal o neco jasneji. vsechny smradlavy delniky, votravujici bezdecka, smradlavy smazky, vsude-vlezly cigose-„radoby-prodavace“ (ne nejsem rasista, jen toto oznaceni je vseobjimajici), zensky s knirem, zpoceny prasata a dvanactilety lolitky (i kdyz, tu je aspon moznost se na neco podivat; ale divej se rano se zalepenejma ocima) bych hodil do hajzlu a splachnul.

neni opravdu krasnejsiho startu dne, nez v metru, na sedacce se smradlavy delnikem, kteryzto co deset sekund taha z paty chrchel. kdybych nemel sluchatka s mjúzikou, nejspis bych zabil jeho, sebe, nebo spolucestujici, … nekdo by to vsak byti musel.